V Číně žil úžasný mystik jménem Lao-ć. Řekl:“Dokud jsem hledal, nemohl jsem nic najít, ale jakmile jsem hledat přestal, ukázalo se, že hledající je hledaným.“ Takže jak tohohle stavu dosáhnout?
OSHO v knize Nebojte se tmy radí, jak začít s touto technikou. Možná vám v hlavě zvoní otázka: „Co se stane, když přestanu hledat?“ A hned si na ni také odpovídáte: „Zůstanu takový, jaký jsem.“ Ale mýlíte se. Ve skutečnosti zůstanete stejní, jací jste, pokud hledáte. Ale jestli přestanete alespoň na okamžik hledat, transformujete se v to, co jste vždycky byli. Přesto zůstává fakt, že přestat na chvíli hledat je velmi obtížné.
Konec hledání
Co to tedy znamená, přestat hledat? Konec hledání je okamžik, kdy mysl na chvíli vůbec nic nehledá. Zkuste si říci: Nechci nic hledat, nechci nikam jít, nechci se někým stát, nemám cíl. Vystačím si. Jsem takový, jaký jsem a je to naprosto v pořádku. Na chvíli se zastavíte. Honba ustala. Vítr přestal vát…nepohne se ani lístek a na vodní hladině není ani jedna vlnka. Už nikam nejdete a nikoho se na nic neptáte. Nikoho neuctíváte, nemodlíte se se sepjatýma rukama. Nezajímá vás bankovní konto, nezajímají vás posvátné spisy. Jste v naprostém klidu a už nic nehledáte.
V okamžiku takového ticha a klidu se ukáže a projeví to, co bylo vždycky přítomné, není třeba hledat. Zjeví se to, na co jsme kvůli věčnému běhání zapomněli. Jakmile člověk začne hledat sebe, není podstatné, jak daleko jde, jakou vzdálenost urazí, protože kde najde sám sebe?
Všechno, co hledáme, je přesně tam, kde jsme
Může to znít tak jednoduše, ale přesto s tím má většina z nás potíže. Všechno, co chceme, je tím, kdo to chce. A kvůli téhle situaci vzniká mnoho velkých problémů. Čím víc se modlíme, čím víc hledáme, tím jsou problémy větší. Ale nikoho nenapadne, že by se mohl zaměřit dovnitř a zeptat se, kdo vlastně hledá. OSHO říká, že opravdu duchovní člověk se neptá: „Co budu hledat?“ Ptá se: „Kdo je ten, kdo hledá?“ Otázkou totiž není, co je třeba hledat.
Duchovní a neduchovní člověk
Neduchovní člověk se ptá:“Co bych měl hledat?“
Duchovní člověk se ptá: „Kdo je ten, kdo hledá?“ To musím zjistit nejdřív. A pak budu hledat něco jiného. Nejprve najdu sám sebe, a potom začnu hledat pravdu. Nejdřív musím poznat sám sebe a až pak se zaměřím na boha, na svět a na světské záležitosti, jakými jsou například peníze. Co může znát ten, kdo nezná sebe?
…Ten, kdo opravdu hledá, se neptá, kde je bůh. A ten, kdo se ptá, kde je bůh, nemá s duchovnem nic společného. Duchovní člověk se neptá, jak dosáhnout nejvyššího osvobození. Kdo klade tuhle otázku, není duchovní. Duchovní člověk se ptá:“Kdo je ten, kdo touží po osvobození? Kdo je ten, kdo chce být svobodný? Kdo touží poznat svou božskost? Kdo chce poznat pravdu? Čí je touha najít blaženost? Kdo upřímně touží po blaženosti? Kdo jsem já? Kdo hledá?“
Ve jménu duchovna se učí a vysvětlují často pouze bezvýznamné věci. Duchovní hledání se ubírá nesprávným směrem. Duchovno se týká samotného hledajícího. Kdo to je? Duchovní člověk nehledá božskost. Duchovní člověk je ten, kdo dospěl do centra svého bytí, protože jakmile ho někdo dosáhne, pronikne do něj bůh. Nemusíte ho hledat, ale on vás může najít.
Člověk musí objevit sám sebe a potom pozná božskost. Nikdo se nemůže přiblížit existenci přímo, vždy se musí nejprve přiblížit ke svému bytí, a pak okamžitě naváže nejužší vztah s celou existencí.
No Comments