A konečně prožijete pravý smysl života…pravý smysl bytí. Ale abyste to zažili, musíte nejdřív poznat sebe sama. Co vlastně chcete, teď právě. Co jste zač. Co opravdu cítíte. Kam chce jít vaše srdce, ne hlava. Jací jste teď právě a ne to, co si o sobě myslíte na základě programů, kterými žijete a na základě falešných představ o sobě sama.
Buďte pravdiví
Sebezkoumání a osobní rozvoj začíná zpravidla u pravdivosti k sobě. U sebereflexe. U sebedotazování. U SEBE. Tedy koukejte přestat sledovat, co vám kdo udělal, přestaňte být v té situaci za oběť a zkuste dospět. Začněte se na životní situace dívat tak, že obrátíte pozornost od druhých směrem do sebe. Já vím, tyhle motivační řeči – lehce se to řekne, ale hůř dělá. Jak tedy začít sledovat zrcadla, která vám život nastavuje (ne proto, abyste trpěli, ale abyste se probudili a konečně začali žít život naplno a šli cestou srdce a ne hlavy?
Jak si začít sledovat zrcadla, která nám život nastavuje
První, co lidem často říkávám, je, že nic není náhoda. (To už ví dněs běžný fyzik.) Každá situace nás má něco naučit, každá situace přichází v pravý čas, kdy jsme připraveni něco pochopit, přijmout a zároveň i následně opustit. Ať už je to způsob myšlení nebo chování nebo jakýkoli program apod. Předáváme si to s lidmi (ale i zvířaty), které potkáváme. S oblibou říkám, že jsou to naši trenažéři…tím se snažím tu druhou stranu i sebe v dané situaci odosobnit. Ale výstižnější je, že jsme vzájemně pro sebe učitelé v dané situaci, neboť tímhle pojmenováním nevzniká pro mě žádný závislý vztah nebo nadřazenost. Pokud bych řekla, že ten druhý je pro nás učitel, můžeme mít pocit podřazenosti. Niance je jemná, ale funguje. Zkrátka oba jsme pro sebe učitelé. 
V každé situaci můžeme sledovat vlastní emoce. A tady přichází první wow momenty.
Když se vám na druhém něco nelíbí
Cokoli se nám na druhém líbí nebo to obdivujeme, je to něco, co máme v sobě přijaté. Na úrovni, na které je ten druhý naladěný. Platí ovšem to samé o tom, co se nám nelíbí, co se nás dotýká. To se nás totiž týká. stejným způsobem. Je to něco, co u sebe přijaté nemáme. A tyhle věci se samozřejmě přijímají mnohem hůře. A je jen otázkou míry sebereflexe, kam až jsme schopni zajít a přiznat si, že to tak je. A tady hraje roli i míra našeho intelektu, zda jsme schopni vidět a cítit jemné niance.
Zkuste se tedy dnes/zítra v práci, při rozhovoru s kamarádkou nebo rodičem, při setkání s cizím člověkem nebo třeba v autě, když vám někdo vjede do cesty a vy nadáváte…zamyslet nad tím, kde a v čem jste stejní, kde děláte to samé, kde vám to rezonuje, (jen si to nechcete přiznat), jaké máte emoce a co vám daná situace může chtít ukázat…a hlavně: přestaňte u toho mířit pozorností na druhé. Zaměřte se pouze na sebe. Co to s vámi dělá a proč.
Odpovědi přijdou samy
Někdy příště si povíme konkrétní příklady, jak „správně“ nahlížet na základní zrcadla vnějšího světa. Pokud jste dočetli až sem, jste připraveni jít do hloubky sebe sama a na svou transformaci (vědomí). Těším se na vás i u dalšího sebezkoumání.
Krásný den VŠEM duším
Michaela z YOUR PLACE
No Comments