Minulé dva roky jsem mimo jiné u nás v centru YOUR PLACE vedla kurz tvůrčího psaní pro děti základní školy. Jak to souvisí s programy? To hned uvidíte. 🙂 Všechny dívky v kroužku byly nesmírně nadané a talentované. Problém nebyl ani tak s fantazií nebo slohem, ale s pravopisem. A už se dostávám k jádru věci.
První prográmek – pravopis
Také vás rozčiluje, když někdo dělá chyby při psaní? Jste nervní z toho, že se v esemeskách nepíšou čárky? Nemůžete pochopit, jak vaše děti klidně píšou měkké a tvrdé i/y, kdekoli se jim zachce a vůbec je to nijak „netrápí“, že by mělo být něco špatně? Problém nemá osoba, která udělala chybu v pravopisu, ale leží na vaší straně a je programový.
Vysvětlení
Od malička nás totiž učili, zejména generace Husákových dětí a starší, že chyby se zkrátka nedělají a že je to ostuda. Sama si vzpomínám, jak jedna chyba v diktátu znamenala dvojku, dvě chyby trojku…atd. Cepovali nás od dětského věku nejen rodiče, zejména ti, které také jejich rodiče napomínali, ale i učitelé, dále pak šéfové v práci a obecně všichni, co se učili být na sebe v pravopisu tvrdí. Ano, máme zaryto do morku kosti, že psát se má správně. Ale…v kroužku jsem pochopila, že mladé generace to mají už jinak. Pochopila jsem to i u svého syna, který vyhrál soutěž ve slohu, ale je schopen nasekat do textu mraky chyb. Pravopis je dnes mnohem liberálnější, než za nás. A je to vlastně v pořádku. Říkáte si: Jak to? Copak se ta ženská zbláznila? Nezbláznila.
Když se rozhodnete pracovat s programy
Pokud jste se rozhodli pracovat s programy, přijímat a rozpouštět je, pak je na čase „zjemnit“. Být jemnější k ostatním i k sobě. Přijetím sebe sama přijímáme také ty druhé.
A teď ke konkrétnímu programu. Určitě se shodneme na tom, že slovo – mluvené i psané by mělo sloužit především k dorozumívání se mezi sebou. A to je asi jeho hlavní smysl. Vidím to tak, že dříve možná bylo třeba více rozlišovat, ale dnes v době technologií a rychlých informací je zřejmě třeba dát pozornost jinam. V budoucnu je možné, že se dočkáme toho, že se nebude stejně jako ve slovenštině rozlišovat měkké a tvrdé i/y. Možná se ani nebudou psát velká písmena tam, kde jsme zvyklí.
My všichni, kterým vadí nějaká ta hrubka, si musíme uvědomit, že se v nás ozývá boj a ozývá se proto, že nás za to kamenovali a nemáme přijato, že sami můžeme (můžeme si dovolit) udělat nějakou tu chybu, překlep, překouknout se v rychlosti apod. Jde o to, vcítit se do toho druhého a hned ho neodsuzovat. Všichni jsme omylní a chybovat je nejen lidské, ale i prospěšné. Vždyť právě z prožitku chyb se člověk učí a posouvá ve svém osobním rozvoji.
Uvědomte si to a přijměte v sobě, že i vy občas můžete udělat chybu – a to nejen tu pravopisnou. 🙂 Já už to přijala a dovoluji si „neopravovat“ se v esemeskách a neomlouvat se za to. Stejně jako si dovoluji psát bez diakritiky, nepsat ve větách ve zprávách čárky apod. Popusťte uzdu svým pravidlům, která vás svazují a uvolněte se. Probuďte v sobě zase to malé bezstarostné dítě. Zasmějte se vlastní chybě, podívej se na ni z nadhledu a uvidíte, jak banální je to záležitost ve srovnání se životem. A zeptej se sami sebe: o co vlastně jde? Bylo pochopeno to, co se chtělo napsat? Nebo se jen hledají chyby a pozornost se odklonila od sdělení, které se mělo předat, k opravování a napravování a kázání a odčerpávání energie, vybíjení si zlosti (na chybujícím) z předešlého dne apod.? Neměňte ani sebe ani ty druhé. Jak říká Jára Dušek v jedné z dohod: dělejte všechno nejlépe, jak dovedete. A budete spokojeni. Co dělají ostatní, je jejich cesta.
Prográmek řidiči za volantem
A jak se vás týkají další prográmky jako: že vás v ranní špičce předjel v zácpě nějaký „zrychlený“ řidič? A opravdu jste to nikdy neudělali, když jste spěchali do práce nebo pro děti do školky?
Nesnášíte, že lidé mluví sprostě? A vy jste nikdy nevyslovili sprosté slovo?
Vadí vám, že politici kradou nebo že policie porušuje zákony, a přitom sami obcházíte zákony, když je příležitost, nepřiznáte všechny daně, nezaplatíte za parkovné, nekoupíte si vždycky lístek na metro, zajdete si na cizí pole pro nějakou tu zeleninu apod.?
Prvním krokem při každém klíčování programu, je sledování emocí, co mi vadí a proč. Pak může přijít přijetí. A následně můžete začít měnit skutečnost a přepisovat program.
❣SEBEPOZNÁVÁNÍ A ROZPOUŠTĚNÍ PROGRAMŮ (SEBEUZDRAVOVÁNÍ) ALE MŮŽE BÝT ÚSPĚŠNÉ JEN TEHDY, POKUD MÁTE ZDRAVOU SEBEREFLEXI. Pokud si dokážete přiznat, že jste téhož schopni (i když za určitých okolností). A tím dochází k pochopení toho druhého a k transformaci původního vzteku na soucit. A to už je pozitivní vibrace.🙂
❣A proč to vůbec dělat? Protože váš svět, (to, jak ho vnímáte i co vám do života chodí) je jen vaším odrazem sebe sama, vašeho naladění a aktuálního rozpoložení. Budete-li ve vzteku, přesně to budete žít. Takové emoce i situace si k sobě přitáhnete, protože stejné energie se přitahují. A odzrcadlí vám to brzy i vaše tělo tím, že se negativní emoce projeví na vašem zdravotním stavu. TO (přeci) NECHCETE! Nebo ano?:)
Když už člověk pochopí, že se mysl chová čistě programově, neboť je to vlastně takový počítač v naší hlavě, dá se pokračovat v transformaci dál. Ale o tom zase jindy.
PS: Klidně se ptej, polemizuj, žertuj se mnou, nesouhlas se mnou, projev svůj názor, odtajni svůj pohled na svět…těším se na společné sdílení.
Michaela z YOUR PLACE
No Comments